houbový krém

Na začátku roku jsem si dala jedno předsevzetí. Každé hlavní, tedy polední jídlo, servírovat s polévkou. Tak, jak je zvykem a tak, jak jsem vyrostla. Přiznávám, dost jsem to předtím flákala. Což mě zpětně mrzí, ale jak se říká, lepší pozdě, nežli později. A tak, pokud sledujete můj blog nějakou chvíli, tak jste si určitě všimli, že vás tento rok zásobuji poměrně často recepty na polévku. Věřím ale, že je vítáte, protože jste si o ně sami psali.

Když se řekne houbová polévka, tak si vybavím koleje. Myslím ty vysokoškolské. Se spolubydlícími jsme si houbovou polévku dělaly poměrně často. Tedy tu ze sáčku. A byla dobrá. Aspoň jsme si to tehdy namlouvaly. Když jsem si nedávno zkracovala v obchodě cestu přes uličku se sušenými polévkami a instatním jídlem, viděla jsem, že se pořád dělá. A snad má i stejný obal. A tak mě napadlo, že bych ji mohla udělat. Tedy ne ze sáčku, ale domácí a hlavně, podle vlastního receptu.

Tuto polévku jsem dělala už asi třikrát, než jsem doladila poměr všech surovin tak, aby byla – podle mě – ideální. I když ideální není asi to pravé slovo. Je famózní, a přitom neuvěřitelně rychlá a lehká na přípravu. Půl kila žampiónů, česnek, cibule, kvalitní zeleninový vývar a hlavně kmín. Ten si totiž s houbami rozumí nejlépe. Ale jinak žádné zahušťovadlo, žádná mouka, jíška nebo brambory. Jen rozmixované žampióny. Polévky ráda dělám krémové, smetanové, a tak ani v této nemůže chybět smetana ke šlehání. Polévku neuvěřitelně zjemní. Nejlepší je čerstvými krutóny. Do nich často před pečením nebo smažením na másle přidám ještě lžíci sušených italských bylinek. V mikrovlnce rozpustím v misce asi 50 gramů másla, do něho přidám bylinky, promíchám a nakonec přidám nakrájenou housku, kterou v tom bylinkovém másle obalím. Hned dávám buď na plech do předehřáté trouby nebo na rozpálenou pánev. Dělám je poměrně často, protože dokážou příjemně ochutit jakoukoliv polévku, ale mám pocit, že s touto polévkou si vysloveně sedly.

převzato: www.chute-sveta.cz (Jarka, vlastní recept)